Vile

USA, 2011, 87 min

Režie: Taylor Sheridan

Hrají: April Matson, Greg Cipes, Heidi Mueller, Maya Hazen...

Obsah:

Skupina mladých se probere v domu s další skupinou lidí, na videu jim neznámá žena zadá pravidla přežití, musí vyprodukovat tekutinu z mozku pomocí své bolesti, v domě je spousta náčiní pomocí nichž musí získat 100%. Každý si tedy musí odtrpět své a pak budou volní.

Komentář/spoiler

Krvavá podívaná o získávání tekutiny z mozku díky přemíře bolesti. Začátek otřepaný nikoliv však mnou nevítaný, kapka slaďáčku s těhotenství, pusinky, obíračky a už se jede na benzinku, kde nastupuje stopařka až příliš atraktivního vzhledu a zkušený divák vytuší nějakou čertovinu. A taky že jo! Po překvápku s plynem se mladí jedinci ocitají v domku s dalšími chudáky a po zhlédnutí videa, kde jim je řečeno, jaká je jediná cesta k přežití začínají strategicky řešit, jak vytrpět co nejvíc bolesti a při tom nepřijít k úhoně, jako nepoškodit si nádobíčko atd. Získat 100% není rozhodně jednoduchý úkol, ale né nemožný, takže hodiny se odpočítávají a jde se na to! Příšerně mě srala ta sadistická idiotka a nejradši bych jí vrazila kudlu do pr… kdyby měla tahle mrcha přežít, tak si na místě přeřežu žíly, ale nakonec to dobře dopadlo, moje choutky byly uspokojeny a svině blbá si to pořádně odskákala. No konec samozřejmě zase zbytečně natažený, tím myslím pasáž s umíráním, laboratoří a zjištěním co je Sam zač…Příjemné překvapení bylo ale posledních pár sekund věnovaných pomstě prsaté blondýně a výborný hudební track na konec…Mě se to líbilo, bavila jsem se celou dobu, nápad se samotrýzněním jsem přivítala s nadšením a ani postavy mi nijak zvlášť nevadily až na tu jednu! Uvítala bych sice pohrát si trochu se závěrem a vypustit ohranost převratu: je to někdo z nás, ale jinak dobrý, dobrý, dobrý. Umím si docela dobře představit, že se podívám ještě jednou…možná víckrát.