USA, 1978, 101 min (Director's cut: 96 min)
Režie: Meir Zarchi
Hrají: Camille Keaton
Nálepka kontroverzního díla se mnohdy používá pouze jako chabý způsob jak zpropagovat film, který bude záhy po svém uvedení zapomenut. Jedním z čelných titulů, které dodnes publikum provokují svou nevybíravostí, je legendární Plivu na tvůj hrob z roku 1978, na nějž se po uvedení sesypala ostrá kritika od předních amerických tradicionalisticky smýšlejících recenzentů v čele s adorovaným Rogerem Ebertem. Vyprávění spadající do žánru filmů o znásilnění a pomstě se zdánlivě neliší od ostatních zástupců této dominantní kategorie exploatačních filmů. Přesto se jedná o dílo, které jako jediné dovádí motivy žánru do nejvyhrocenější podoby. Díky tomu se vymyká klasifikaci exploatace, která tabuizovaná či skandální témata přetváří do prvoplánově šokantních podívaných, jež diváky utvrzují v jejich předsudcích.
Režisér Meir Zarchi natočil Plivu na tvůj hrob jako zjitřenou reakci na svou osobní zkušenost, když pomohl cizí znásilněné ženě, kterou odvezl na policii, kde ho šokoval netaktní a laxní přístup strážníků. V souladu s tím je to právě žena, kdo ve filmu bere spravedlnost do vlastních rukou. Zarchi snímek koncipoval jako provokativní dílo. Vedle vyostřených žánrových motivů – jako je zdejší podoba násilníků i jejich následné likvidace – si zaslouží vyzdvihnout formální zpracování. Namísto klasického stylu, který divákům dovoluje vcítit se do postav, se vyprávění odvíjí v dlouhých sekvencích bez hudby a s výrazně teatrálním hereckým projevem. Plivu na tvůj hrob dnes platí za kanonické dílo žánru, které se stalo předmětem řady genderových rozborů oceňujících významovou pokrokovost radikálně emancipačního díla.
(Festival otrlého diváka)
Komentář/spoiler
Jako první jsem viděla remake z roku 2010 a byla jsem z něj nadšená, když jsem zaslechla, že původní zpracování neobsahuje žádný hudební doprovod, tak jsem se dlouho odhodlávala než jsem se donutila na něj podívat. Jenomže jsem byla překvapená od začátku do konce, jak mě film dostal, všechno bylo tak reálný! Camille Keaton luxusní, zahrála to naprosto skvěle a líbila se mi mnohem víc než Sarah Butler. Musím říct, že to na mě působilo mnohem přesvědčivěji a dokázala jsem se do toho opravdu vžít. Ruku na srdce, nová verze hraje hodně na efekt, chce si získat náročného diváka dokonalýma pastičkama plných nechuťáren, ale kdo by skutečně vymýšlel něco takového? Camille Keaton byla přímočará navíc odhodlaná o to víc, že k odplatě použila vlastního těla, čímž byla pro mě o to silnější, navíc zde nebyl zkorumpovanej šerif (kterej byl tak trochu zbytečně navíc) a více se mi taky líbilo, že retarta odmítl Camille zabít a ta se pak nikde neukrývala, takže její návrat nebyl tak tujuplný jako v nové verzi. Pro mě absolutní špička a když přidám rok, ve kterém film vznikl nemůžu jinak než dát deset!
Hodnocení 10/10
